Proč jdu pěšky přes celou Ukrajinu až na frontu?

Je to pochod solidarity se zemí, která brání svou svobodu.

Na počátku války nebyla o humanitární pomoc nouze. Lidé posílali štědře nejen finanční, ale i materiální pomoc. Čím déle však válka trvá, tím méně se dostává další pomoci. Někteří lidé už jsou unaveni, některým dochází finance, někteří mají pocit, že pomoc stejně nedorazí tam, kam má. Jsou i tací, kteří už to prostě vzdali. Já věřím, že je stále mnoho lidí, kteří chtějí pomáhat. Jen neví, kam se obrátit, nebo nevěří, že se věci dostanou na správná místa. Pomoc je ale stále potřeba! Na Ukrajině se ocitají miliony lidí bez elektřiny a tekoucí vody. Trpí civilisté a vojáci se musí připravit na krutou zimu. Nyní opět hrozí útok Rusů z běloruského území. Ukrajinci dobývají zpět svá území, ale válka je tvrdá a krutá. Docházejí zásoby, ale i finanční zdroje. Těžký život mají i uprchlíci, kteří na bezpečnějších místech Ukrajiny hledají jen těžko práci. Nikde ale zatím není stoprocentní bezpečí.

Co je mým cílem?

Chci upozornit na to, že pomoci je zapotřebí tím více, čím déle válka trvá. Můj plán je vybrat minimálně 1,- Kč za každý krok, který udělám cestou na frontu. Jelikož se jedná o vzdálenost 1275 km, vychází to přibližně na jeden a půl milionu kroků. Začnu symbolicky v České čtvrti v Chustu a dojdu až na Donbas, kde válka zuří s nejničivější silou.
Chtěl bych vybrat 1 500 000 Kč, které poslouží na nákup jednoho minibusu na evakuace civilních osob, na nákup dronů, potravin, použitých SUV pro vojáky, termo prádla, léků a dalších důležitých potřeb pro vojáky i pro civilisty. Čím více peněz se vybere, tím více se toho budu moci nakoupit a dovézt tam, kde je to třeba. Po cestě budu organizovat i sběr materiální pomoci.